V krásnem sobotním odpolední odjížděl Spartak k jednomu z klíčových zápasu sezóny, jenž v případě úspěchu našich kluků mohl v podstatě rozhodnout o celkovém prvenství v soutěži. Ovšem v cestě stály především doma hodně silné a dominantní Osvětimany, hájící druhé místo tabulky. V případě jejich vítězství by se dokázaly dotáhnout na pouhé dva body na vedoucí hlučany. Tenhle souboj, jenž se s klidným svědomím dal označit zápasem "o všechno" se ale nakonec bohužel stal černou můrou spartakovců. Ale nepředbíhejme a projděme si to postupně.

Naše mužstvo se potýká s problémy, kterým se v téhle soutěži nikdo během sezóny nevyhne. Neustále je trápí zranění, téměř celý podzim hledá ideální základní jedenáctku a hlavně vyhlíží svoji podzimní formu. Ani tento zápas nebyl výjimkou. Do základní sestavy nastoupil ještě ne úplně uzdravený Zalubil, chyběl dlouhodobě zraněný Ondra Machal a stále ještě potrestaný rebel Bihári. I tak odjížděl Hluk do Osvětiman neohroženě, z pozice lídra tabulky a s jasným cílem urvat pro sebe všechny tři body. Začátek tomu i odpovídal. Prvních pár minut hosté drželi míč na svých kopačkách a byli lepším mužstvem. Ovšem přišla 5. minuta, nepovedený centr z levé strany skončil na přední tyči překvapeného Fojtíka. Míč se odrazil nešťastně až na hranici pokutového území, kde stál osamocený domácí hráč a z voleje trefil přesně. Zaskočený Fojtík již nebyl schopný se na zadní tyč přesunout. Studená sprcha pro hlučany. Hlavně neinkasovat v prvních minutách, to byly jasné pokyny. Nepovedlo se, ale stále zbývalo spoustu času s výsledkem něco udělat.

Hra pokračovala ve stejném duchu jako začala. Velké tempo plné osobních soubojů. Na domácím až neregulérně úzkém hřišti se ani nic jiného očekávat nedalo, ale hlučané na to museli být připravení. Nutno ale podotknout, že hřiště, ač malé, bylo velmi kvalitně připravené. V tomhle směru můžeme jen tiše závidět. Je smutné, že pro několikanásobně větší Hluk je tak kvalitní trávník pouhým snem. Ale vraťme se k samotnému zápasu. Především skvěle hrající Dohnal s Martišem výrazně zaměstnávali domácí pevnou obranu. Ovšem ve svých ofenzivních počínáních zůstali osamoceni a v poslední chvíli jim vždy Osvětimanští dokázali zabránit v cestě za vysněnou brankou nebo aspoň nějakou gólovou příležitostí. Hluk více držel míč a domácí, vědomi si svého vedení, hrozili především ze svých smrtících brejků. Do nějaké šance se ale ani oni v prvním poločase vůbec nedostali. Obě obrany pracovaly na výbornou, všechny akce odvracely, i když někdy s vypětím všech sil. A tak skončil první poločas.

Ten druhý sliboval velmi zajímavou podívanou. A taky že nastala, ale byla zcela jednostranná, v režii domácích. Prvních 15. minut se nic zajímavého nestalo. Hra byla velmi opatrná a odehrávala se převážně jen mezi šestnáctkami. Za zmínku stojí jen srážka domácího útočníka, vracejícího se hostujícího Horáka a vybíhajícího Fojtíka, po niž musel otřeseného Horáka nahradit Masařík. Pak přišla 60. minuta a fatální chyba hlavního rozhodčího. Jak jinak si představit neodpískání pokutového kopu v situaci, kdy domácí obránce odehraje míč z velkého vápna zcela jednoznačně volejbalovou smečí. Pro hosty naprosto nepochopitelná situace, vždyť to měl sudí vše přímo před očima, ale nejspíš zrovna mrkl a nic opravdu neviděl. Hold, rozhodčí je pánem na hřišti, jeho rozhodnutí jsou nevratné a chybu může udělat každý. Bylo potřeba dál bojovat a stále se snažit vstřelit branku. Místo toho ale přišel totální kolaps. Snad nejhorších půl hodina za posledních 10 let spartakovské existence. Domácí záhy zvýšili na 2:0, ale hlučané moc dobře věděli, že stále je o co hrát. Vždyť v konečném účtování muže rozhodovat vzájemný zápas. A doma Hluk zvítězil jednoznačně 3:0. Hodně aktivní Dohnal dokonce 2x již překonal domácího brankáře, ale toho ke smutku hluckých příznivců dokázali zastoupit vracející se obránci. Bohužel Jenda zůstal ve svém snažení v druhé půli zcela osamocen. V obranné fázi hosté přestali zcela nepochopitelně naprosto fungovat. Osvětimanští si z ní udělali trhací kalendář a zcela bez okolků ovládli závěrečných 30 minut. Konečné skóre se zastavilo na 5:0. Příliš krutý, ovšem zcela zasloužený výsledek. Domácí dokázali vstřelit 5 branek, na rozdíl od hlučanů, kteří si pořádnou šanci ani nedokázali vytvořit. Není možné aby první mužstvo tabulky více jak tři celé zápasy nedalo gól ze hry. A taky není možné aby tým s průměrem inkasovaných branek menším než jedna branka za zápas obdrželo za 30 minut góly čtyři.

Nemá cenu se absolutně na nic vymlouvat, konečný výsledek nakonec mluví za vše. A je třeba domácím poblahopřát. Zbývají tři zápasy, stále máme dvou bodový náskok. Je třeba co nejdříve zapomenout, semknout se, najít všechny ztracené hlavně psychické síly a poslední kola hrát jako o život.